Madagaskar na skútru | Část 6 | Belo-sur-Tsiribihina

Komu padne do hlavy, aby si koupil ojetinu skútr v hlavním městě Madagaskar koupit? Cestovat přes tento obrovský ostrov více než 4.000 km? Nikdo přede mnou s tímto nápadem nikdy nepřišel. Prostě jsem to udělal a objevil skutečný Madagaskar. Vydejte se se mnou na Červený ostrov a poznejte baobaby, lemury, chameleony, sněhově bílé pláže a především pohostinné Malgaše: TONGA SOA. Sdílím to ze své cesty na skútru přes Madagaskar, kdy jsem navštívil vesnici Kirindy, asi 60 kilometrů od Belo-sur-Tsiribihina.

Čtěte také:

Obsah

"Trajekt" do Port Bac Tsimafana

Před dvěma dny můj skútr nesl v naprosté tmě motorizovaná piroga. Teď je denní světlo a já vidím, jak důmyslně Malgaši zařídili vodní dopravu. Na šesti motorových pirogách jsou umístěny tři podlouhlé dřevěné palety o délce asi dvaceti metrů. Opatrně přejíždím se skútrem přes první dvě palety a parkuji vedle tří terénních aut.

Asi po deseti minutách se trajekt dostává na druhou stranu v Port Bac Tsimafana. Jsou tu desítky nosičů zaneprázdněných pytlíky rýže. Na nábřeží už čekají stovky pytlů s rýží na místo v jednom z kamionů.

Vyjedu se skútrem na břeh a podél pytlů s rýží k písečné cestě. Míjím pár chatrčí a skladišť. Velká cedule podél polní cesty mi pak přeje sbohem, hezký den a šťastnou cestu.

Polní cesta zvaná Route National 8

Mezitím jsem už na Madagaskaru něco zažil, pokud jde o silnice, ale polní cesta, po které jedu, nyní láme všechny rekordy. Na některých místech nevede vůbec žádná silnice. Tam jdu po hlubokých stopách, které zanechávaly náklaďáky v sypkém písku. Přesto je tato písečná cesta oficiálně uvedena na mapě Madagaskaru jako Route National 8 nebo zkráceně RN8. RN8 začíná na této mapě v Bac Port Tsimafana a končí o 75 km později na T-křižovatce s RN35 směrem na Morondavu.

KLIKNĚTE ZDE PRO MAPU GOOGLE MAP

Musím vytáhnout všechny dorazy, abych mohl pilotovat svůj skútr sypkým pískem. Příliš měkká jízda nepřipadá v úvahu, protože pak mám jistotu, že budu ujet po hubě. Svižné tempo kolem 30 až 40 km za hodinu je nutností. Jak sem vůbec můžeš jezdit, když prší? Každopádně terénní vůz zde není zbytečný luxus.

Velmi úzký úsek RN8 směrem k vesnici Kirindy

Asi po dvaceti kilometrech je čas na přestávku v osadě Beroboka. Pro jistotu zkontroluji obsah benzinové nádrže. K mému zděšení je nádrž již téměř prázdná. Jak je to možné? Dnes ráno jsem nechal naplnit nádrž v Belo-sur-Tsiribihina. Benzín je tak opět značně zředěn vodou. Jinak to nejde.

V Beroboce je moje nádrž naplněna „skutečným benzínem“ z jeden a půl litrových lahví Eau Vive. Pro jistotu se ptám, jestli je to skutečný benzín a ne voda. "Vidíš zelenou barvu," říká prodavač a dává do nádrže trychtýř. Pak do něj opatrně nalije benzín. „Na Madagaskaru nic nevyhazujeme. Prázdné lahve od Eau Vive vždy naplňuji benzínem.“ Pro každý případ koupím láhev navíc.

Buďte prvním hostem ve zbrusu novém hotelu Relais du Kirindy

Kolem páté hodiny přijíždím na recepci zbrusu nového hotelu sousedícího s Kirindy Village. „Vlastně jsme ještě oficiálně neotevřeli. Stavební práce jsou v plném proudu, ale pár pokojů je již hotových. Takže jestli tady chceš spát, můžeš.“

Dostávám rozsáhlou prohlídku od manažera. S potencí je velmi spokojený. „Jsme na skvělém místě. Se všemi těmi krásnými baobaby a nedalekým lesem Kirindy. Tisíce turistů se tu stejně zastaví, aby viděli posvátný baobab a vydali se na safari v parku.“

Kolem půl šesté se procházím přilehlou vesnicí: Kirindy Village. Najednou se opět ocitám v nadčasové krajině Madagaskaru. Tentokrát s magickým nádechem. Kirindy Village je obklopena majestátními baobaby. Z těch dávných obrů, které jinde na světě nenajdete.

Zebus uhasí jejich žízeň u napajedla, zatímco vesničan plní kanystry vodou a pokládá je na vozík. Nadčasová image, kterou dnes narušuje moderní doba v podobě luxusního hotelu s bazénem.

Kirindy Forest: území fossa

Nový hotel byl samozřejmě postaven na tomto místě z nějakého důvodu. Kirindy Village je každopádně pravidelnou zastávkou mnoha turistů, kteří cestují z Morondavy přes Allee des Baobabs do Tsingy. Pokud si neudělají výlet na kánoi do Miandrivazo, přijedou sem dokonce dvakrát.

Sotva deset kilometrů odtud je navíc jediný národní park, kde máte velkou šanci spatřit jediného madagaskarského dravce v těle: fossa.

Hlásí se mi manažer Relais du Kirindy. "Ericu, zarezervoval jsem ti místo na nočním safari v Kirindy Forest." Musíte odejít hned, jinak přijdete pozdě. A jsem pryč. Míjí mě první džípy s turisty na cestě do Réserve Forestière de Kirindy. Stejně jako já plánují obdivovat Cryptoproctra Felix nebo fossa v jeho přirozeném prostředí.

Fossa na cestě do odpadkových košů tábora Kirindy

Nelíbí se mi to. Veškerý písek na silnici je na můj skútr opět moc. Skútr se náhle zastaví dva kilometry před vjezdem do Kirindského lesa. Nezbývá, než ho protlačit sypkým pískem. Bohužel nebo naštěstí to znamená, že si nenechám ujít noční safari.

Fossa na odpadkových koších tábora Kirindy

Kirindyina manažerka přináší špatnou zprávu, když mě vidí, jak ke mně klopýtam, celá zpocená. „Vozidla na safari jsou již na cestě. Nemohli se vás dočkat.“ Naštěstí je ochotná mi pomoci s opravou skútru. "Zavolám své zaměstnance." Vědí, jak koloběžku znovu uvést do provozu.“

Mezitím mám štěstí. Dva fossas se hlásí do táborových popelnic. Když se turisté o hodinu později vrátí ze svého safari, jsou zklamaní. "V dohledu ani fossa," říká zklamaný Američan. Ukazuji jí fotky fossas, které jsem viděl. "Kdybych tu zůstala," povzdechla si.

V devět hodin mechanik zjistil problém. "V tvém plynu bylo příliš mnoho vody." Vyprázdnil jsem celou nádrž a dal do ní galon skutečného plynu.“ Ukazuje odstraněný vodní benzín. „Podívej se, kolik je v tom vody. Je s podivem, že váš skútr vydržel tak dlouho.“

Nyní je půl desáté a manažer je zjevně znepokojen: „Ericu, zůstaň tady. Je příliš nebezpečné jet zpátky do hotelu. V našem táboře máme místo a nemusíte za něj platit.“ Srdečně jí děkuji za velkorysou nabídku a pohostím každého drinkem. "Na tvé zdraví!"