Kdo si troufne ujet více než 3.000 kilometrů na skútru východní Afrikou? Návštěva horských goril? Koloběžkové safari (existuje toto slovo?) v pěti národní parky? Zblízka mimo jiné obdivovat lvy, buvoly, hrochy a slony. Jmenuji se Eric a rád cestuji na skútru. Přečtěte si 1. díl jedinečné zprávy o úžasném dobrodružství na koloběžce zde Uganda, Rwanda en Kenia. V první části této cesty si kupuji skútr v Ugandě a cestuji z Kampaly na ostrov Bugala, asi 180 km).
Čtěte také:
Východní Afrika na skútru | Část 1 | Z Kampaly do Kigali (180 km)
Východní Afrika na skútru | Část 2 | Ostrov Bugala – jezero Mburo (170 km)
Východní Afrika na skútru | Část 3 | Národní park Lake Mburo – Kabale (230 km)
Východní Afrika na skútru | Část 4 | Kabale – Ruhija – Gorila trekking (50 km)
Východní Afrika na skútru | Část 5 | Bwindi – Kabale – Kigali (160 km)
Východní Afrika na skútru | Část 6 | Památník genocidy v Kigali – Kabale
Východní Afrika na skútru | Část 7 | Národní park Kabale – Queen Elizabeth (175 km)
Východní Afrika na skútru | Část 8 | Queen Elizabeth NP – Fort Portal (120 km)
Východní Afrika na skútru | Část 9 | Portál pevnosti – Muhorro (100 km)
Obsah
Krátké vysvětlení itineráře
Začínám v Kampale, Uganda a jeďte do Kabale na jihozápadě přes ostrov Bugala a národní park Lake Mburo. Z Kabale navštěvuji horské gorily a porouchá se mi pneumatika. Nové pneumatiky jsou na prodej v Kigali, Rwanda. Odtud jedu zpět do Ugandy a navštěvuji tři národní parky.
Po náročné jízdě zemí Karamojong (poblíž Kidepa) se spoustou polních cest se dostávám Vodopády Sipi. O den později překračuji hranice do Keni. Přes Kakamega a Kericho moje cesta předčasně končí v Naroku, Kenia. Naštěstí je řidič náklaďáku tak hodný, že mě s skútrem za malý poplatek vezme. S trochou umění a práce s létáním se dostávám na letiště v Nairobi včas na odlet Amsterdam. Nechávám skútr u řidiče. Vyzvednu to znovu za pár měsíců!
Nákup ojetého skútru v Kampale v Ugandě
Zpočátku to s koupí koloběžky nešlo hladce. V Keni už skútry téměř nevidíte. Levné motorky pryč Indie vytlačili skútr z ulic. Po dvoudenním hledání v Nairobi se rozhoduji řídit se radami Uganďana. Podle něj je ve východní Africe jen jedno město, které stále hojně prodává skútry, a to: Kampala.
Cestou do Kampaly už pomnácté zažívám, proč vlastně raději cestuji na skútru východní Afrikou. Matatu's (minibusy) jsou narvané, nikdy neodjíždějí včas a zastavují všude a nikde, aby vpustily více cestujících. Po příjezdu do Kampaly druhý den projíždím na výbornou. Na předměstí jsou desítky obchodů, které venku vystavují stovky ojetých skútrů, mopedů a motocyklů.
Za sotva 300 eur kupuji zábavný skútr 50ccm s helmou a pojištěním odpovědnosti (které je v Ugandě spojeno s vozidlem). Bohužel cestou zažiju, že 50ccm je opravdu málo. I tak je to velmi příjemné čtení.
Výlet na skútru z Kampaly do Kigali
První část začíná správně. Po návštěvě souostroví Ssese dělám své první safari na skútru Národní park Lake Mburo. S velkou dávkou štěstí se mi pak podaří získat povolení na gorilí trekking. Pak přijde katastrofa: prasklá pneumatika. Pro nové pneumatiky cestuji do hlavního města Rwandy: Kigali. Protože jde o velké dobrodružství, o kterém je toho hodně co vyprávět, rozdělím příběhy do různých etap. První částí je cesta z Kampaly na ostrov Bugala, asi 180 kilometrů.
Kampala – ostrov Bugala (180 km)
Je to můj první den na skútru a počasí je pěkné. Obchod, kde je můj skútr připraven, se nachází na předměstí Kampaly. Abych nemusel projíždět chaotickým centrem. Nechávám si batoh se všemi věcmi mezi nohama. Ve volném čase vyjíždím z Kampaly po bezchybné asfaltce.
Ve čtvrt na jednu dosahuji svého prvního milníku. Jsem přímo na rovníku. Po více než dvou hodinách na koloběžce je čas na odpočinek. Samozřejmostí je pořízení potřebných fotografií.
Na GPS zjišťuji zbytek cesty. Rozhodnutí vydat se v Kadugalu po vnitrozemské silnici znamená, že musím pokračovat po polní cestě. Vlastně mi přijde velmi příjemné řídit. Najednou se ocitám v krásné zemi nikoho. Je tu mnoho zatoulaných oslů a občasný kolemjdoucí na kole.
Vnitrozemská silnice je dlouhá 30 km a není tak špatná. Písek je tvrdý, ale nemělo by pršet. Pak se cesta mění v neuvěřitelný skluz.
Dnes jde všechno dobře, protože na trajekt na ostrov Bugala přijíždím přesně na čas. Je těsně před čtvrtou hodinou a trajekt odjíždí ve čtyři hodiny. Kapitán se nemůže ubránit smíchu, když mě vidí na tom směšném skútru.
"Mzungu (běloch ve svahilštině), odkud sakra jsi?" "Z Kampaly," odpovídám. "Děláš si ze mě srandu." Na takovou věc. Jsi velmi běhavý.“
Přílet na ostrov Bugala
Trajekt z Bukakaty trvá na ostrov Bugala více než půl hodiny. Loď kotví ve vesnici Luku, osadě na severozápadním pobřeží. Luku toho moc nenabízí. Není to víc než shluk chatrčí. Předtím má žena plné ruce práce s plněním kanystrů z vodní pumpy.
Jedu v pohodě z Luku do Kalangaly. Vzdálenost je 30 kilometrů a cesta je opět nezpevněná. Červený písek je pevný, absolutně v něm neuklouznete, ale při dešti se to samozřejmě mění.
Druhý den ráno mě velmi vesele probouzejí stovky barevných ptáčků. Zpívají všude a nikde. Je zataženo a není příliš horko. Ideální počasí na objevování trochu víc z ostrova.
Kráva Ankole
Směrem na jih musím pravidelně dupat na brzdu stádu krav, které přechází silnici. Normálně si nemyslím, že krávy jsou opravdu výjimečné, ale v Ugandě je to jasně jiné. Uganda je rodištěm krávy Ankole. Tyto krávy mají rohy, které vám říkáte. Mohou být dlouhé jeden a půl. Neměli byste se z toho vykašlat. Na silnici a kolem ní je také docela dost opic a ptáků.
V krajině se střídají pastviny a palmové plantáže. Obchod s palmovým olejem v Bugale, stejně jako v mnoha jiných zemích světa, je extrémně kontroverzní záležitostí. Ne každý je s ním stejně spokojený. Mnoho farmářů v posledních letech přišlo o pastviny.
Moje návštěva v Bugale je téměř u konce. Odpoledne dělám ještě pár fotek poblíž pláže. Pár Uganďanů plave ve Viktoriině jezeře. Přesto si všimnu, že většina dává přednost hotelovému bazénu před koupáním v jezeře. Strach z Bilharzia je stále velký. Bilharzia zde bývala běžná. Podle plavců v jezeře je tento strach zastaralý.
Čtěte také:
Východní Afrika na skútru | Část 1 | Z Kampaly do Kigali (180 km)
Východní Afrika na skútru | Část 2 | Ostrov Bugala – jezero Mburo (170 km)
Východní Afrika na skútru | Část 3 | Národní park Lake Mburo – Kabale (230 km)
Východní Afrika na skútru | Část 4 | Kabale – Ruhija – Gorila trekking (50 km)
Východní Afrika na skútru | Část 5 | Bwindi – Kabale – Kigali (160 km)
Východní Afrika na skútru | Část 6 | Památník genocidy v Kigali – Kabale
Východní Afrika na skútru | Část 7 | Národní park Kabale – Queen Elizabeth (175 km)
Východní Afrika na skútru | Část 8 | Queen Elizabeth NP – Fort Portal (120 km)
Východní Afrika na skútru | Část 9 | Portál pevnosti – Muhorro (100 km)
Budu se tím řídit. Viz již řada míst, která jsou mi známá, jsou také zmíněny. Rovník, ano, v tom bodě jsem byl také
Cestovali pouze s průvodci. Choďte velmi špatně, ale bylo vynaloženo veškeré úsilí, abyste se dostali na co nejvíce míst, o kterých jsem se již zmínil. Ug a Keňa byli 2x v Kigali, viděli jen letiště, mezipřistání do Entebbe. Tanzanie 5krát. Získala přátele ve všech 3 zemích a dokonce byla dvakrát na návštěvě v porodnici