Když se dívám nahoru na hvězdy a zahřívám si záda u táboráku, který jsme právě udělali, připadám si malý. Jako mravenec objevující svět, malý, ale silný. Malý, protože svět je jen malá planeta v tomto obrovském vesmíru. Silný, protože většina z těch hvězd je neobyvatelná a tady na této planetě to funguje.
Rickshaw a Sawadee nabízejí hotové zájezdy do Gruzie. Sawadee se zaměřuje především na skupinové výlety a rodinné zájezdy, zatímco Riksja prodává spíše individuální zájezdy.
V Riksja můžete také použít stavební bloky. O den méně nebo déle tady nebo tam není žádný problém. Cestu si pak vlastně sestavíte přesně tak, jak chcete.
- Dobrý poměr cena/kvalita
- Velmi flexibilní
- 20 let zkušeností
Vibrace v divočině
Během této cesty se cítíme tak živí. Kempování na těch nejdivočejších místech – tak divoké, jak jen to náš autobus umí. Vaříme na ohnících, pereme se v malých potůčcích, říčkách či jezerech a pro své potřeby využíváme tajné místo za křovím. Mnohem více si uvědomujeme jídlo, které vyrábíme, co dáváme do svého těla a úsilí, které je potřeba k jeho výrobě, když nemáte nic jiného než táborák. Pohodlí, které s tím souvisí Nederland považovány za normální se zde staly luxusem.
Je legrační, jak nás městský život nikdy nepřiměl cítit se tak živě, i když naprosto milujeme ruch měst. Příroda je tam, kam my lidé patříme, cítíme to. Dnes se ve městech cítíme trochu divně, jako bychom už do těchto betonových džunglí nepatřili. Na náš vkus jsou příliš zaneprázdněni. Všechno je prostě moc, provoz, lidé, zvuky, vůně, barvy.
Nejšťastnější jsme v kempu, kde neslyšíme nic než vítr ve stromech, cvrlikání ptáků a šplouchání řeky o kameny. Cítíme se jako doma s trávou pod nohama, hvězdami nad hlavou a obklopeni stromy a horami.
Zpátky k přírodě
Proto jsme sami Tbilisi (Umístění zde), pokud musí. A alexin – máme rádi dobré městské silnice – nutí nás se vracet častěji, než bychom chtěli. Pak se ale co nejrychleji vrátíme do přírody. Nacházíme ta nejkrásnější místa, často je sdílíme jen s některými psy. Občas s místními, kteří grilují a často zvou i nás.
Možná je to neustálý tok lidských zvuků, který nás nutí tolik toužit po zvuku ptáků. Možná jsou to městské hradby, kvůli kterým potřebujeme v našich životech lesy. Možná je to kvůli obrazovkám, na které tak často zíráme, že chceme znovu vidět hory. Možná je to město, které tak dobře známe, že se v přírodě cítíme tak svobodní.
Čtěte také: Georgia odhalena za 3 sekundy
Roadtrip s přáteli a setkání ve Svaneti
Města jsou však dobrá pro setkávání lidí a navazování přátelství. A to jsme udělali. S těmito přáteli, majiteli Volkswagenů T3, jsme měli krátký, ale nádherný roadtrip. Planeta je tak rozmanitá a přitom tak podobná. Projeli jsme mlhou a ocitli jsme se v tom, čemu se říká Lake District of Georgia.
Počasí, výhledy, silnice – měli jsme pocit, že jsme zpátky v západní Evropě. Navštívili jsme gruzínské rodiště křesťanství, jeptišky vyrábějící čokoládu a jeden z nejstarších hradů Gruzie. Projeli jsme mlhou do slunce, málem nás sfouklo z útesu a oslepila nás velká dešťová bouře. Měli jsme problémy s autem, pomohli nám místní a navštívili jsme starý trh s otroky.
Průzkum opuštěných měst
Nakonec jsme povečeřeli ve velmi luxusní restauraci, dostali psí tašku a přespali na úpatí známého jeskynního města Vardzia (Umístění zde).
Druhý den ráno jsme vystoupali po schodech tohoto jeskynního města, prozkoumali tajné tunely a nechali si zvukovou zkoušku v jedné z temných místností. Odešli jsme pro Borjomi, kde jsme vypili sklenici 'smradlavé' vody, která přiváděla Stalina k šílenství. Pravdivý příběh. A po dvou dnech, 300 kilometrech a bezpočtu příjemných chvil jsme se rozloučili s přáteli a vydali se zpět do divočiny.
V betonové divočině
Když jsme jeli na sever Svaněti, udělali jsme krátkou zastávku Skaltubo (Umístění zde). Je to malé město, ale velmi zajímavé. Kdysi to bylo rušné lázeňské město, ale od pádu Sovětského svazu se z něj stala urbexová džungle.
Pokud se městům říká betonová džungle, jsem si jistý, že se tomu říká betonová divočina. Město, kde, stejně jako Černobyl, příroda převzala vládu. Nebo zpět, myslím. Lázně, kam si kdysi přišly odpočinout tisíce Rusů, jsou dnes domovem keřů a psů. Sanatoria, kam se Rusové přišli zregenerovat a polepšit, jsou nyní v havarijním stavu. Schody bez stupňů, okna bez skla, stěny bez střechy. Pro průzkumníky, jako jsme my, je to lahůdka.
Uprchlíci z Abcházie
Tím spíše, že jsme zjistili, že tam skutečně žijí lidé. K bydlení se určitě nehodí, ale lidé, kteří zde žijí, nemají na výběr. Říká se jim vnitřně vysídlení lidé Abcházci, nuceni uprchnout ze svého domova kvůli občanské válce mezi Abcházci kteří chtějí být součástí Gruzie a Abcházci kteří chtějí být součástí Rusko. Válka začala 14. srpna 1992 a skončila o 16 měsíců později. Lidé dostali dočasný dům. O třicet let později tam stále žijí. Takže zatímco my bloudíme tímto ztraceným městem jako urbexoví průzkumníci, tito lidé žijí v těchto budovách, které jsou v podstatě připraveny k demolici.
Další horké prameny a zpět do hor
Pokračovali jsme v cestě k horkým pramenům, protože jsme potřebovali horkou sprchu. Yuri to potřeboval. Dobře, horký vodopád, kdo tomu odolá? Další den jsme se přesunuli do hor Svaněti. Cítili jsme se jako Bilbo in Lord of the Rings, rád, že zase vidím hory. A to je, přátelé, konec tohoto příběhu. V této nejznámější oblasti Gruzie prozkoumáme hory a naše výškové limity pro lezení v příštích dnech. Nyní naštěstí s mnohem menším počtem turistů!
Rickshaw a Sawadee nabízejí hotové zájezdy do Gruzie. Sawadee se zaměřuje především na skupinové výlety a rodinné zájezdy, zatímco Riksja prodává spíše individuální zájezdy.
V Riksja můžete také použít stavební bloky. O den méně nebo déle tady nebo tam není žádný problém. Cestu si pak vlastně sestavíte přesně tak, jak chcete.
- Dobrý poměr cena/kvalita
- Velmi flexibilní
- 20 let zkušeností
