WERELDREIZIGERS.NL
Home » Afrika » Maroko » NoFear Travel v Africe (1) | Výstup na Toubkal – pohoří Atlas

NoFear Travel v Africe (1) | Výstup na Toubkal – pohoří Atlas

My (Cor a Grietje van Cestování NoFear), být s náš obytný vůz Toyota Hilux 4×4 cestování v Afrika. Africký kontinent je Mekkou pro 'pozemní“ s mnoha náročnými trasami a krásnými destinacemi. První africkou zemí, kterou navštívíme na naší cestě do Jižní Afriky, je Maroko, kde chceme vylézt na horu Toubkal (4167 m). V tomto článku vám o tom všem povíme.



O Toubkalovi

Toubkal je vrchol hory v jihozápadním Maroku. S výškou 4167 m je nejvyšší horou v pohoří Atlas a z Maroka. Toto pohoří je také nejvyšším bodem severní Afriky a arabského světa. Hora se nachází 63 km jihovýchodně od města Marrákeš, v národním parku Toubkal.

Odjezd do pohoří Atlas

Z marockého západního pobřeží jedeme na jih od Marrákeše směrem k horám. Ze suché krajiny, která nabírá trochu pouštních rysů, se rýsuje
pohoří Atlas. Krásná poupata v mnoha různých odstínech jsou stále blíž a blíž.

Západ slunce z Auberge | Na cestě do pohoří Atlas
Západ slunce z Auberge | Na cestě do pohoří Atlas
Pouštní krajina | Na cestě do pohoří Atlas
Pouštní krajina | Na cestě do pohoří Atlas

Je pozdě, tak hledáme místo na noc. Dočetli jsme se, že v malé vesničce je auberge, kde se můžete najíst a přenocovat na jejich dvoře. To nám připadá jako pěkné místo.

Při příjezdu do vesnice nemůžeme auberge nejprve najít. Ale našeho pátracího postoje si všimne vesničan, který nás vede k auberge. Není to daleko, ale úzké uličky a ostré zatáčky v kombinaci se strmými svahy činí dostupnost výzvou. Doporučujeme proto nehledat toto ubytování s dopravními prostředky většími než 6 metrů.

lilek

V auberge nikdo není, ale vesničan nás ukazuje. K dispozici je toaleta a sprcha, což je pěkné! Později se ukáže, že sprcha nedává žádnou vodu a na záchod v podřepu se očekává, že si přinesete vlastní papír. Naštěstí jsme na to zvyklí. Vesničan se ptá, jestli chceme jíst.

Postupně si začínáme uvědomovat, že je víc než jen někdo, kdo nám ukazuje cestu. Komunikace je velmi obtížná, tam je jeho francouzština ještě horší než naše. Ale návrh jídla se nám zdá dobrý. Domlouváme se, že se k nám přidáme na sedmou hodinu. Sedíme v místnosti, kde podává chutný tagine. Národní jídlo, tentokrát s kuřecím masem. Ukázalo se, že ten muž je také kuchař a číšník... Majitele auberge jsme stále neviděli.

Hrající si děti

Už nějakou dobu je nám jasné, že děti rády vyhledávají pozornost turistů. Pro ně jsme téměř zvláštní stvoření. Ihned po příjezdu vidíme několik stydlivých tváří vykukujících mezi křovím. Jsou na nás zvědaví. Je pěkná podívaná vidět, jak se postupně přibližují.

Při pohledu na sladké, tázavé a zvědavé tváře je těžké jim nedat bonbón nebo sušenku. Podlehneme tlaku a utratíme na to půl balení sušenek. A pak… rozzlobený soused vystrčí hlavu za roh a děti je přinutí utéct. Naučili se neobtěžovat turisty, ale tentokrát pro ně byla výzva příliš velká. Večer a druhý den ráno hru opakují znovu, ale už jsme se naučili s tím dál nepokračovat.

Odjezd bez placení

Po naší jogurtové snídani je čas pokračovat v cestě směrem k Toubkalu. V okolí auberge ale není nikdo k vidění. Chceme zaplatit nocleh, večeři a spropitné za dobrou péči...ale komu? Nikdo tam není. A jen tak někde vložit nějakou částku taky není dobrý pocit. Poté, co jsme otevřeli všechny dveře, obvolali všude kolem, čekali a ještě chvíli čekali, rozhodli jsme se odejít. Ve vesnici se ptáme v různých obchodech na vesničana, případně majitele, ale nikdo nic neví. S podivným, nespokojeným pocitem opouštíme vesnici.

Do Oukaimedenu

Protože se chceme vyhnout turistickému Imlilu - který je vlastně výchozím bodem procházky na Toubkal - dojíždíme do Oukaimedenu (2650 m). Četli jsme, že i tam jsou startovací příležitosti. Hledáme průvodce. Výstup na Toubkal s průvodcem je povinný, částečně proto, že v oblasti byly zabity dvě skandinávské dívky.

Hledá se průvodce

Vcházíme do náhodné restaurace, která vypadá poněkud západně, a žádáme majitele o průvodce. Vyjde ven a zeptá se jednoho z „mužů“ na ulici. Netrvá dlouho a lavinovitě se rozšíří, že tu jsou turisté, kteří hledají průvodce. Volá se a mopedy jezdí tam a zpět. Pak nám někdo přijde říct, že někoho zná, ale tento člověk nemluví anglicky.

Dotyčný muž je povolán a vyřazen ze svého každodenního berberského života. Těžko se s ním komunikujeme, ale daří se nám domluvit trasu. Na cestě budeme 5 dní, počínaje zítra ráno. K dispozici je také nosič s koněm. Tento luxus znamená, že si nemusíme nosit vlastní zavazadla. Mustafa mluví pouze berbersky s nádechem francouzštiny a angličtiny. Společně s našimi „rukama a nohama“ na to přijdeme.

Mešita

Pak asi na 5 dní musíme najít bezpečné místo pro karavana.Někoho na to zná. Zaparkujeme karavan na dvoře u něčího domu. O něco později zjišťujeme, kdo jsou naši sousedé. Mešita... To není tak špatné, ale nejlepší muslimové mají ve zvyku svolávat k modlitbě pětkrát denně.

Koně se dívají, jestli v hlíně ještě něco není | Na cestě do pohoří Atlas
Koně se dívají, jestli v hlíně ještě něco není | Na cestě do pohoří Atlas
Strávit noc vedle tyrana na sjezdovce | Na cestě do pohoří Atlas
Strávit noc vedle tyrana na sjezdovce | Na cestě do pohoří Atlas

No, když strávíte noc vedle takové mešity, budete v 5.30:7 ráno vzpřímený ve své posteli. Naštěstí musíme být připraveni na vycházku v XNUMX hodin.

Výstup na horu Toubkal

První vycházkový den

První den jdeme do hor společně s průvodcem Moustafou a nosičem Omarem s koněm a zahajujeme mírné stoupání do sedla. Odtud máme fantastický výhled. Fotíme a maximálně si užíváme. Komunikace s Mustafou a Omarem je trochu obtížná, ale ukázalo se, že jsou to přátelští muži, kteří dělají vše pro to, aby byli pochopeni.

Národní park Toubkal
Národní park Toubkal
Berberské domy s chovem ovcí
Berberské domy s chovem ovcí
Na prvním sloupci | Lezení na Toubkal
Na prvním sloupci | Lezení na Toubkal

Za průsmykem míjíme vesničku jménem Tamguist, kde v jediné místní restauraci jíme tagine.

Poté pokračujte berberskou vesnicí a podívejte se na životní a životní podmínky obyvatel. Všechno je to podle západních standardů velmi chudé a zanedbané, ale máme silný dojem, že se lidé skvěle baví.

Skrytá chata | Lezení na Toubkal
Skrytá chata | Lezení na Toubkal
Village Boys | Lezení na Toubkal
Village Boys | Lezení na Toubkal

Stoupáme dále k dalšímu sedlu a na druhé straně vidíme Imlil. Sestupem se dostáváme do některých osad kousek za vesnicí. Zde míjíme mnoho chat, auberges a hotelů. Ze všeho je vidět, že je to tu turistické. Podél ulice parkuje mnoho turistických autobusů s celodenním výletem z Marrákeše. Procházíme hlavní ulicí a pravidelně nás oslovují prodavači všeho možného zboží. Teď jsme si na to zvykli, ale všimnete si, že je to tady trochu nevlídnější.

Naše noční adresa je naštěstí daleko za Imlilem v malém útulném domku. Po vstupu do našeho pokoje se natáhneme na postel a chvíli si užíváme klidu. Po 20 kilometrech a 2100 m stoupání a klesání máme ten odpočinek zasloužený.

Z Imlilu do útočiště muflonů

Po výborné marocké snídani (s mandlovým sýrem, arašídovým máslem z mandlí) odjíždíme směrem k chatě les Muflons, výchozímu bodu výstupu na vrchol.

Marocká snídaně s mandlovým sýrem | Lezení na Toubkal
Marocká snídaně s mandlovým sýrem | Lezení na Toubkal

Brzy následuje policejní kontrola. Průvodčí musí prokázat, že má nárok, jízdenkou a my musíme ukázat pasy. Po této kontrole potkáváme další a další výletníky. A nosiči s koňmi a osly, spousta věcí se zametá sem a tam.

Cesta pomalu, ale jistě stoupá. Neprožíváme to jako těžkou procházku, i když převýšení je asi 1400 metrů. Cestou míjíme tým pracantů, kteří cestu vyrovnávají, odkládají tlusté kameny a vše shrabávají. Těžká práce, klobouk dolů!

Tvrdí pracovníci | Lezení na Toubkal
Tvrdí pracovníci | Lezení na Toubkal
Chladicí zařízení s horskou pramenitou vodou | Lezení na Toubkal
Chladicí zařízení s horskou pramenitou vodou | Lezení na Toubkal

Východ slunce na Toubkalu

Z chaty les Muflons (3207 m) se vyklube moderní luxusní horská chata. Na výběr jsou společné pokoje a dokonce i soukromé pokoje. Snídaně, obědy a večeře zajišťuje příjemný personál.

Domlouváme se s naším průvodcem, že druhý den v půl čtvrté vyrazíme brzy. Na vrchol pak dojdeme potmě a můžeme obdivovat východ slunce. Jdeme spát brzy, abychom zítra brzy vstali.

Útočiště muflonů ve výšce 3207 m | Lezení na Toubkal
Útočiště muflonů ve výšce 3207 m | Lezení na Toubkal
mufloni | Lezení na Toubkal
mufloni | Lezení na Toubkal

Poslední kousek

Když ve tři hodiny zazvoní budík, v chatě už je nějaký hluk. Existuje několik lidí, kteří zřejmě chtějí v tuto hodinu vylézt na Toubkal. V kabině není kromě několika nouzových světel žádné osvětlení. Šetření energie! Naštěstí s sebou máme čelovky, které budeme při výstupu potřebovat.

Po jednoduché snídani potkáváme Mustafu a vstupujeme do temné noci. S čelovkami alespoň vidíme, kam dát nohy. Strmá cesta se ukazuje být méně snadná než včerejší stoupání. Pod nohama se nám pravidelně válí volné kameny. Asi po dvou a půl hodinách stoupání opatrně přichází trochu světla zpoza vrcholků hor. Pokračujte chvíli.

Byli jsme předem informováni o výškové nemoci a samozřejmě o řídkém vzduchu, jakmile se dostanete výš. Ale není to tak hrozné, maximálně zrychlené dýchání, ale to může být dáno i námahou.

Když dosáhneme vrcholu, projede námi adrenalin: DOKÁŽELI JSME TO!

Nachystáme si foťák a teď už musíme čekat na ten kouzelný okamžik, na okamžik, kdy slunce vtrhne do nového dne. V našem nadšení pořizujeme mnoho snímků.

Čekání na správný okamžik | Lezení na Toubkal
Čekání na správný okamžik | Lezení na Toubkal
Hledáme spolu tu nejlepší pozici | Lezení na Toubkal
Hledáme spolu tu nejlepší pozici | Lezení na Toubkal
Těsně před východem slunce | Lezení na Toubkal
Těsně před východem slunce | Lezení na Toubkal
Toubkal 4167m | Lezení na Toubkal
Toubkal 4167m | Lezení na Toubkal

havárie letadla

Poté, co jsme se vzpamatovali z nádherného zážitku, je čas zahájit sestup. Drtivá většina lidí jde stejnou cestou dolů. Náš průvodce Mustafa si ale už dávno uvědomil, že raději vyrazíme mimo vyšlapané cesty a chystáme se na dobrodružství, takže volíme alternativní cestu. Po půl hodině se blížíme k mírně nižšímu vrcholu hory. Mustafa nás vezme nahoru a to, co tam vidíme, nás opravdu udivuje. Na vrcholu ostrého vrcholu hory je motor letadla.

Totálně zkroucený hliník, ale jasně vidět, co to bylo. Postupně se nám vyjasňuje příběh leteckého neštěstí. Stala se zde obrovská nehoda. Mustafa se nám snaží vysvětlit, co se tu stalo. Ale to je docela složité, pokud máte problém si navzájem rozumět.

Letecký motor 1 | Lezení na Toubkal
Letecký motor 1 | Lezení na Toubkal
Letecký motor 2 | Lezení na Toubkal
Letecký motor 2 | Lezení na Toubkal
Letecký motor 3 | Lezení na Toubkal
Letecký motor 3 | Lezení na Toubkal

Později jsme zjistili, že zde v listopadu 69 havarovalo čtyřmotorové vrtulové letadlo. Zpočátku se vědělo pouze to, že letadlo zmizelo z radaru, ale bylo nevysledovatelné. Až v červenci 70 našli horolezci trosky v nehostinné oblasti.

Vojenské letadlo bylo na cestě z Fara v Portugalsku do Sao Tombe, přepravovalo munici a osm lidí. Trosky se rozprostírají na obrovské ploše, protože náraz na vrchol hory rozlomil letadlo na dvě části a trosky se zřítily na obě strany. Při sestupu dolů narazíme na mnoho dalších trosek včetně druhého motoru.

Zobrazit | Lezení na Toubkal
Zobrazit | Lezení na Toubkal

Hrozný nález

Čtyři z osmi těl byla nalezena a pohřbena na místě. Co se stalo s ostatními čtyřmi...nenalezitelnými? Pohřben v horách znamená zakrýt těla několika velkými kameny. Žádný štítek, nic jiného. Nyní, o více než 50 let později, jsme mezi kameny mohli vidět lidské pozůstatky mrtvých. K vidění byly i části nerozpadlých oděvů. Hrozný nález.

Potřebovali jsme poslední část na zpáteční cestě do útočiště, abychom zpracovali pár věcí.

Zpět k Imlilu

V útočišti popíjíme čaj, balíme kufry a odjíždíme na 1400 metrový sestup zpět do Imlilu. Jít dolů sám se zdá snadné, ale to je chyba úsudku, kterou zažíváme stále častěji. Nakonec jsme od 4 hodin ráno vystoupali asi 1100 metrů a sestoupili 2400 metrů. Jako pytel soli jsme plácli na naše postele v gite, kde jsme zůstali první noc.

Čtvrtý den

Další den Mustafa, Omar, kůň a odjíždíme na projížďku dlouhou asi 13 kilometrů, abychom zdolali dva coltje. Je to další cesta daleko mimo vyšlapané cesty, kde si užíváme horské prostředí a míjíme řadu berberských vesnic.

Bivakování tak blízko berberské populaci o něco déle nám dává fantastický pohled do jejich životů. Vesnice vypadají zvenčí naprosto omšele a prehistoricky. Spousta harampádí, žádné dlážděné ulice, nedokončené budovy, které jsou jen čtvercové, prostě cokoliv, na co narazíte. (O nějakém kulatém tvaru nemůže být řeč)
Ale při vstupu je to někdy až překvapivě moderní.

Exteriér berberského domu
Exteriér berberského domu
Uvnitř berberského domu
Uvnitř berberského domu

Do Glize

Poté stoupáme dále do dalšího průsmyku, protože začíná hřmět. Oblékáme pláštěnky a pokračujeme v cestě. Nad sedlem se krajina mění v červený kámen s většími stromy. Na druhé straně údolí vidíme malou osadu, kde se nachází i naše gita. Poslední část musíme pracně vystoupat, abychom se k ní dostali.

Na cestě do Gliz 1
Na cestě do Gliz 1
Na cestě do Gliz 2
Na cestě do Gliz 2
Působivá krajina
Působivá krajina

Po příjezdu jsme okamžitě odkázáni na pokoj a jsme ohromeni luxusem. Zvláštností je prostorný sprchový kout, toaletní papír, ručníky a ustlaná postel.
Po osvěžující sprše jdeme na oběd a dáváme si salát se sázeným vejcem. Z balkónu máme fantastický výhled. Užíváme si rozbouřenou oblohu proti vrcholkům hor.

Později během večeře nás opět čeká nádherný západ slunce a neodoláme a uděláme ještě pár snímků.

Různé odstíny | Lezení na Toubkal
Různé odstíny | Lezení na Toubkal
Zobrazit gite Gliz | Lezení na Toubkal
Zobrazit gite Gliz | Lezení na Toubkal
Západ slunce z gite Gliz | Lezení na Toubkal
Západ slunce z gite Gliz | Lezení na Toubkal

Poslední den

Dostáváme vynikající snídani a dohodneme se s Hassanem, majitelem hotelu. V nočním registru vidíme, že poslední hosté zde byli v červnu. A předtím hosté na začátku roku 2020, před koronou. Jak je možné, že tak krásná nemovitost nemá větší obsazenost? No, později si uvědomíme, jak vzdálené domy jsou postaveny. Tohle se nikomu nelíbí! Kromě chůze se opravdu nedá nic dělat.

Vyrážíme v 9 hodin jedinou příjezdovou cestou. Musíme vystoupat asi 600 výškových metrů a cesta je pro chodce snadná. Dále mohou projet pouze vozidla 4×4. O taxíku nebo autobusu absolutně nemůže být řeč. Obyvatelé jsou tedy závislí na koni nebo oslu. Znovu si uvědomujeme, jak je obec odlehlá a co to pro obyvatele znamená.

Pokračujeme a dorážíme na sedlo, kde máme krásný přehled o okolí. Zde vidíme, že vrchol hory vedle Toubkalu je pokryt sněhem. První sníh sezóny. Takže včera během bouřky mrak opustil první sníh. Je to daleko, ale daří se nám to vyfotit.

První sníh
První sníh

Pak pokračujeme do kempu, ale cestou jsme ještě pozváni na tradiční čaj s kamarádem Mustafou.

Tady jdeme na záchod. Super malý stánek s dírou v zemi. Velmi primitivní, ale zábavné. Po čaji se sušenkami, oliebollenem, chlebem, olivovým olejem a medem jdeme do kempu. Ke všemu nás Mustafa zve na večerní večeři s ním.

Čaj s berberskou rodinou
Čaj s berberskou rodinou

Jíst s berberskou rodinou

Netušíme, jak Mustafa žije, ale odpoledne ukázal směrem k vesnici, kde se nacházejí ty nejtradičnější stavby. V sedm nás vyzvedne a jdeme k němu domů. Hrdě vystavuje své věci. Stavba s křivými stěnami a vstupními dveřmi ze zinkové střechy, která prozrazuje, že nemáme co do činění s architekturou.

Vcházíme do části, kde má nocleh i 20 koz a hejno kuřat a potkáváme 18letého syna, který strávil celý den s kozami v horách.

Pak projdeme dalšími malinkými dveřmi a vstoupíme do kuchyně, kde malý prostor vyplňuje Mustafova přátelská manželka. Pak do pokoje, který je zároveň ložnicí. Betonová kabina 3×4 je pokryta koberečky a polštáři. Žádné židle, jen malý stolek. V místnosti není elektrické osvětlení a malé světlo pochází z plynového plamene.

Berberské domy
Berberské domy

Čtěte také: Itinerář Maroko za 2, 3 nebo 4 týdny | Vše, co musíte vidět a tipy na cesty

Usadíme se na hadřících kolem stolu a hned si dáváme čaj. Tradičně doplněno mnoha sušenkami a sladkostmi. Můžeme trochu komunikovat s Mustafou, ale vůbec ne se synem a manželkou. Mluví pouze berbersky.
Po čaji nás překvapí miska plná kuskusu, zeleniny a kozího masa. Lžíce pro každého a tak lahodně útulné společné pojídání z misky.

I když nemůžeme komunikovat se synem a manželkou, je to stále útulné a užíváme si jedinečné chvíle s velmi přátelskými a milými lidmi.

Po kuskusu dostáváme meloun a loučíme se. Mustafa nás zavede zpět do karavanu přes tmu.



NoFear cestování

Cestování NoFear

Drent a Frisian chytili cestovatelskou chybu a cestovali po světě se svým karavanem 4×4. Jsme Cor a Grietje z NoFear Reizen a vezmeme vás dál roadtrip dobrodružství.

1 komentář

HLEDÁNO

CESTOVNÍ KONTROLNÍ SEZNAM

✔️ Toto cestovní pojištění pokrývá také oranžové oblasti.
✔️ Porovnejte a zarezervujte si nejlevnější letenky.
✔️ Ušetřete a zarezervujte si to nejlepší činností.
✔️ Více hotelů? Pak rezervujte s 20% sleva Genius.
✔️ Ušetřete a rezervujte si své letiště parkovací místo.
✔️ Roadtrip? Porovnejte a zarezervujte si slevu auto k pronajmutí.
✔️ Připravit se na výlet? Zabodujte v praxi průvodce.
✔️ Potřebujete batoh nebo kufr? Nabídky zde.
✔️ současnost, dárek? Daruji 500 krát 10 eur!

Přeložit "
Kopírovat odkaz