Přistání v Zambii | NoFear Travel v Africe (23)

Pokračujeme v naší pozemní cestě Afrika in Zambie. My (Cor a Grietje z Cestování NoFear), cestovat s náš obytný vůz Toyota Hilux 4×4. Africký kontinent je Mekkou pro 'pozemní“ s mnoha náročnými trasami a krásnými destinacemi. První africká země, kterou jsme během naší cesty navštívili Jižní Afrika je přítomen Maroko, následován Mauritánie, Senegal, Mali, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny en Ghana. Po mezipřistání v Nizozemsku pokračujeme v naší pozemní cestě Afrikou. Jeli jsme dál Jít, Benin, Nigérie, Kamerun, Gabon, Kongo-Brazzavillev Angola.

Nyní je čas na naše zážitky ze Zambie. Jak jste od nás zvyklí, nyní se na video pustíte znovu.

O Zambii

Zambie, země v jižní Africe, která je zcela obklopena jinými zeměmi, a proto nemá přímé spojení s mořem. Do roku 1964 byla země tzv Severní Rhodesie, ale v době nezávislosti na Spojeném království byl název změněn na Zambie.

Země je velká asi jako Francie a má téměř 20 milionů obyvatel, z toho téměř 3 miliony žijí v hlavním městě Lusaka. Velká část populace žije v chudobě. Mnoho obyvatel je soběstačných v zemědělství. Státní příjem pochází z měděného průmyslu a částečně z cestovního ruchu. Důležitým aktivem jsou ty světoznámé Viktoriiny vodopády, místo světového dědictví, které si nesmíte nechat ujít. Země je také známá několika krásnými národními parky.

Zambie, pojď do toho!

Přistání v Zambii

1. Překročte hranice

Naši pozemní cestu a objevnou cestu začínáme na hraničním přechodu Katima Mulimo. Check-out na namibijské straně je hladký a přátelský.

Odbavení na zambijské straně zabere více času. Musíme chodit na různé přepážky, abychom si orazítkovali, koupili pojištění nebo zaplatili silniční daň a uhlíkovou daň. Na hranicích si můžeme vyměnit peníze a koupit SIM kartu, abychom mohli vjet do země plně připraveni.

Naším prvním cílem jsou Viktoriiny vodopády u města Livingstone.

2.Živý kámen

David Livingstone (1813-1873) byl skotský průzkumník s preferencí jižní Afriky. Je po něm pojmenováno hlavní město jižní provincie, která vznikla v roce 1904. Zpočátku byl poslán jako misionář kázat Bibli. Jeho cesty ale stále více nabývaly rázu objevování jižní Afriky. Byl prvním Evropanem, který objevil řeku Zambezi a Viktoriiny vodopády. Seznámil se také s tehdejším obchodem s otroky a hojně o něm publikoval.

Existuje mnoho anekdot o Davidu Livingstoneovi, včetně toho, že jeho srdce, plíce a střeva byly pohřbeny v Chitambo v Zambii a zbytek jeho těla byl pohřben ve Westminsterském opatství, mezi jinými významnými osobnostmi. My – jako moderní cestovatelé – jsme inspirováni mužem jako Livingstone.

3. Viktoriiny vodopády

„Victoria Falls“, jak se jim anglicky říká, jsou jedním slovem „úžasné“. Samozřejmě jsme o tom už slyšeli a četli, ale skutečná návštěva vás umlčí! Viktoriiny vodopády se nacházejí v Řeka Zambezi která je svou délkou čtvrtou největší řekou Afriky. Řeka teče ze západu na východ a končí via Mosambik v Indickém oceánu. Budeme se s ním tedy setkávat častěji.

Viktoriiny vodopády jsou turistickou atrakcí, která stojí za návštěvu. Vše kolem vodopádů je navrženo tak, aby poskytlo mnoha návštěvníkům pocit „jednou za život“. Turistům je k dispozici mnoho luxusních chat a hotelů a můžete si rezervovat tolik zájezdů, kolik si jen vaše srdce přeje.

S helikoptérou nad Viktoriinými vodopády, s ultralehkým letadlem, chůzí, kanoistikou, raftingem, bungee jumpingem si nic tak šíleného nedovedete představit.

4. Čertův bazén | Viktoriiny vodopády

Jedním z nejnáročnějších způsobů, jak objevit vodopády, je Ďáblův bazén, opravdu něco pro nás! Tento zájezd si rezervujeme v kempu, kde jsme ubytovaní. Cena, 125 $ na osobu, za 10 minut plavání… no, do toho.

Z našeho výchozího bodu jsme srdečně vítáni s drinkem. Všechno to vypadá úhledně. Jsme ve skupině 10 lidí a dostáváme krátkou instruktáž. K bazénu se dostanete rychlým člunem další asi míli přes řeku, než dorazíte na vrchol vodopádů, kde se nachází Ďáblův bazén.

Plavba lodí je atrakce sama o sobě. Krásné vidět, jak kapitán manévruje vysokou rychlostí mezi kameny, aniž by si poškodil vrtuli. Přijet v Ostrov Livingstone stane se to. Odevzdáváme naše telefony, aby jeden ze super přátelských průvodců mohl fotit na vašem vlastním zařízení.

K samotnému Čertovu jezírku, místu, kde voda padá přes okraj asi 100 metrů, musíme plavat kousek po laně.

Můžeme se podívat přes okraj a vidět, jak voda stříká dolů. Na břiše, na zádech, na boku s průvodcem, který vás pro jistotu chytá za kotníky.

Zážitek je úžasný, dole vidíte vodu šplouchající o skály obrovskou silou, zatímco se tvoří několik duh. V méně dobrodružné části bazénu se můžeme chvíli koupat, zatímco se nám rybičky drží na kůži.

Po této zkušenosti dostáváme ručník a vracíme se k motorovému člunu. Byl připraven fantastický stůl, kde si můžeme se skupinou vychutnat lahodnou snídani.

Celkově vzato, podle našeho názoru to stojí za ty peníze! Nádherný zážitek s profesionálním, přátelským vedením a chutnou snídaní. 

Čtěte také: Viktoriiny vodopády | Konečný vodopád pro váš seznam

5. Park | Viktoriiny vodopády

Park Viktoriných vodopádů, kde se můžete jen tak projít a kochat se výhledy, také stojí za to. Vstupenka stojí 20 dolarů a můžete se volně procházet, jak dlouho budete chtít. Park nabízí nejkrásnější výhledy na vodopády, takže podívanou můžete fotit z více stran.

Na parkovišti najdete různé obchody a restaurace, kde se Zambijci snaží vydělat nějaké peníze spoustou ručního umění. Také velmi stojí za to!

6. Cyklistika v Zambii

Na naší dosavadní cestě Afrikou jsme viděli mnoho způsobů dopravy. Nejoblíbenějším způsobem cestování v Africe je stále pěšky. Ať jdeš kamkoli, vidíš lidi, jak chodí po ulici. Ale (nákladní) auta, nové nebo staré sudy, mnoho mopedů a tříkolek také určují pouliční scénu. A vše se používá jako taxi, často s co největším počtem lidí na jednom vozidle.

Nám Holanďanům ale stále chyběla jedna velká věc, ano, kolo. Zambie tímto fenoménem prorazila, zde nejsou téměř žádné mopedy nebo tříkolky, ale kola. Kolo slouží k přepravě osob nebo zboží.

Zastavili jsme tedy podél silnice u cyklisty, který zrovna odpočíval. Říkal, že je nějaký obchodník s dřevěným uhlím. Jeho kolo v ní bylo zcela zakryté. Ve vesnici koupí tašky a vezme je do Livingstone, kde se snaží najít kupce. Cestu nelze stihnout za jeden den, a tak stráví noc na ulici v Livingstone. Ze stavu jeho oblečení a dvou různých bot usuzujeme, že za důležitější považuje jiné výdaje. Tipujeme ho a fotíme.

7. Policie 

Na cestě do hlavního města Zambie Lusaka zastavuje nás dopravní policie. Právem, protože jsme jeli 91! kde jsme minuli značku 60. No, téhle pokutě se nevyhneme. Nebo alespoň… máme přátelský rozhovor s důstojníky, zatímco oni vysvětlují, jaký je postup. Museli bychom zaplatit ekvivalent 12 eur, což je v porovnání s našimi evropskými cenami samozřejmě vtip.

Ale během rozhovoru se pánové o naši cestu čím dál víc zajímali, tón se měnil a nakonec jsme z místa činu odešli s varováním v kapse a rozešli se jako přátelé.

Grietje to směla vyfotit.

O necelých 24 hodin později nás uprostřed ruchu hlavního města zastavuje uniformovaný policista, který vystupuje z neoznačeného auta. Nejprve nám poněkud nevrle sděluje, že porušujeme zákon, protože na karavanu nemáme reflexní nálepky - přední a zadní.

Měli bychom jít s vámi na nádraží.

Když mu řekneme, že si myslíme, že si zaslouží ocenění, protože Zambie je po 22 předchozích afrických zemích první zemí, kde tento druh regulace existuje, a že si toho všiml, zasměje se.

Když mu řekneme, že si jdeme koupit takové nálepky v prvním autobazaru, můžeme jít. Dáváme mu další dvě lízátka pro jeho děti. Nasedne do náhodně projíždějícího auta a nenápadně pokračuje v cestě. Milý chlapík!

8. Lusaka

V hlavním městě Zambie se dlouho nezdržujeme. Zdá se, jako by všechny téměř 3 miliony obyvatel byly na ulicích... jaký dav.

Soudě podle obchodů, aut a silnic to vypadá jako moderní město. Děláme pár pochůzek v nákupním centru a máme dojem, že jsme v průměrném evropském obchoďáku.

9. Národní park Kasanka

Toto národní park je známá obrovským počtem netopýrů. V období mezi říjnem a prosincem zde „žije“ odhadem 10-15 milionů.

Netopýři evidentně žijí v noci, takže se vynořují kolem 6. hodiny ráno, když se setmí. Společně s průvodcem jdeme na věž o výšce asi 12 metrů, abychom měli krásný výhled do okolí. Bohužel prší, ale to netopýrům vůbec nevadí. Kolem 6. hodiny se vynořují v milionech. Ten pocit je skvělý, nebe je černé od netopýrů. Všude kolem, kam až dohlédneš.

Do půl sedmé se počet snižuje. Mají oblast o poloměru 100 kilometrů, kde sbírají rostlinnou potravu a vracejí se za úsvitu.

Od poloviny prosince se netopýři stěhují do oblastí kolem národního parku. Vědci to zkoumali a našli vzorky v Kongo, Kamerun, Angola, Jižní Afrika, Tanzanie, Zimbabwe, Botswana dokonce Kenia.

Každý rok v říjnu se sem po staletí vracejí do národního parku Kasanka.

10. Naknakapalayo

Na naší pozemní cestě přes severovýchodní Zambii víceméně náhodou míjíme vesnici, kde právě probíhá turistický projekt. Nachodili jsme již mnoho kilometrů odlehlými oblastmi a po polních cestách, které jsou kvůli začínajícímu období dešťů docela náročné.

Cestou potkáváme mnoho krásných domů a přátelsky mávajících lidí, zatímco z nebe se slévá déšť. 

Na podporu všech vesničanů byl projekt zahájen v roce 2004 s cílem umožnit návštěvníkům nahlédnout do současného života vesnice s krásným názvem Naknakapalayo. Výtěžek je použit na projekty ve prospěch vesničanů, zejména zdravotnictví.

Noc trávíme na jakési návsi mezi rezidenty a množstvím ubytování podobných bungalovům. Pod „kyblíkovou sprchou“ se můžeme sprchovat i teplou vodou, která se vaří na dřevěném ohni. Záchod je díra v zemi, s papírem!

Nabízejí prohlídku vesnice s průvodcem, procházku v buši nebo organizovaný zábavný večer s hudbou a tancem. Necháme se provést vesnicí a okolím a dozvíme se mnoho o místních zvycích. Velmi vzdělávací a fantastický způsob, jak se přiblížit „skutečnému“ životu.

11. Učitel 

Na odlehlém místě se na konci deštivého sobotního odpoledne již stmívá a my ještě nemáme kde přespat. Umístění iOverlanderu – které jsme měli na mysli – již zřejmě neexistuje. Jako alternativu se ptáme kolemjdoucího. Nabízí se, že stráví noc na jeho dvoře. 

Čtyřicátník je učitelem na přilehlé základní škole. Říká, že škola je od 1. prosince zavřená kvůli pětitýdenním vánočním prázdninám. Škola má spádovou oblast o poloměru minimálně 27 km. Pro ty, kteří musí dojít nejdál, je zde možnost zůstat týden, zbytek pěšky!

Vláda nedávno rozhodla, že umožní vzdělání všem bez jakéhokoli osobního přispění. Takže další výzvou je hustota školy. Protože, jak říká učitel, „je hodně absence“.

Vidíte, že tento učitel je na tom o něco lépe než průměrná populace. Je jediný, kdo vlastní auto. I pod skutečným „přístřeškem pro auto“, vlastnoručně vyrobeným z několika kmenů z lesa.

"Skoro nikdy to neřídím, je to příliš drahé," říká přátelský muž.

12. Směr South Luangwa National Park

Na naší cestě na jih podél hranice s Malawi a podél řeky Luangwa máme štěstí na počasí v polovině prosince. Ano, každou chvíli prší s velkou bouřkou, ale někdy se ukáže, že je velmi lokalizovaná. Když pojedete o 10 kilometrů dál, zase fouká. Míjíme četné řeky, z nichž všechny jsou rameny Luangwy. V období dešťů je to absolutně neschůdná cesta. Sem tam se postavily nějaké betonové mosty, ale většina z nich se kvůli silnému proudu stala nepoužitelnou, takže musíte koryto znovu překonat.

Cestou vidíme spoustu samozásobitelského zemědělství. Jsou tam vesnice, ale obydlí je velmi rozlehlé. Když si dáme šálek kávy pod velkým mangovníkem, jeden obyvatel se zastaví na kus řeči.

Muž říká, že zdejší oblast je asi 5 měsíců zcela uzavřena před okolním světem. Nikdo nemá vozidlo, které by se mohlo pohybovat po drsných cestách. "Období dešťů může začít kdykoli," říká bez obav, zvyklý na situaci.

Zásoby mají ve vesnici zřejmě v pořádku, aby celé vesnické obyvatelstvo přežilo izolovaně 5 měsíců.

Na konci dne se usadíme v kempu, který provozuje „vesničan“. Jsme jediní hosté. Dočasný manažer je přátelský mladý muž, který rychle připraví sprchu a toaletu. Kolega zapaluje táborák a s výhledem na zdánlivě vyschlou řeku si užíváme krásné prostředí. Řeka je možná z velké části vyschlá, ale stále je tu malý potůček.

Druhý den ráno v 5 hodin máme nejlepší místo, kde můžeme pozorovat, jak se svět zvířat probouzí. Pukus, hroši a mnoho ptáků využívá omezené množství vody, zatímco v dálce slyšíme vrčení lva.

13. Ještě tam nejsme

Zbývá nám už jen kousek, 70 kilometrů, to by dnes mělo být možné. Bude to den dvou tváří. Na jednu stranu fascinující krajina se spoustou divoké zvěře, na druhou stranu těch 70 kilometrů se ukazuje jako docela náročných. Největším problémem je kluzká hlína, což znamená, že jste zcela závislí na stopě předchůdců. Nemůžeš na to přijít. Takže jen pokračovat v jízdě a doufat v sušší úsek. 

Pak mnoho přechodů přes řeky, všechny přítoky mocné Luangwy. Občas tam jsou mosty, ale ty byly v minulosti odplaveny nebo se staly neprůchodnými, takže i tak musíme často vjíždět a vycházet z řeky velmi strmě. Tohle je čisté přistání!

Novinkou v naší zkušenosti jsou ale miliony slonů kráčejících po silnici, často po vysušené hlíně. Díky tomu vůz vibruje ještě více než takzvané „washboard road“ (zvlnění).

Docela únavný den pro řidiče, ale naštěstí má Grietje oči dokořán, aby viděla divokou zvěř. Takto nám nic neunikne.

Kromě slonů, pukusů, zeber a mnoha ptáků je dezertem dne obrovské stádo buvolů. Je jich mnoho stovek a můžeme se k nim dostat docela blízko, aniž by zaútočili na naše auto.

Konečně dorážíme do kempu, přímo u řeky, poblíž vstupu do národního parku. Tady se po pár náročných dnech uklidníme. Odpočiňte si v bazénu a užijte si množství divoké zvěře v Luangwa, kde před námi plave mnoho krokodýlů a hrochů.

14. Národní park South Luangwa

Naše návštěva tohoto parku je vlastně prvním představením velkého a komerčního národního parku. Navštívili jsme již řadu parků, ale tyto byly menší, neformálnější a designově menší, tudíž neméně působivé.

The Národní park Jižní Luangwa se nachází podél, uhodli jste, řeky Luangwa, která zase teče na jih do velkého Zambezi. Kromě jižního parku je zde také severní park a Národní park Luambe, oba leží na stejné řece. Ale pak méně přitažlivé Jižní Luangwa NP.

Park, který získal status národního parku v roce 1972, je známý jako jeden z nejpůsobivějších v Africe. Život kolem mohutné řeky Luangwa je tak intenzivní a je zde tolik divoké zvěře, že nebudete moci držet krátké uši a oči.

Park je známý svými pěšími safari, které se konají pouze v zimní sezóně, kdy na stromech není žádné listí.

Kempujeme v luxusním kempu s výhledem na řeku, těsně před vjezdem do parku. A to není trest. Z našeho lehátka můžeme pozorovat život kolem řeky. Zatímco krokodýli plavou tam a zpět a hledají ryby, hroši opět otevírají tlamu dokořán. Stádo slonů, antilop a zeber přichází na druhou stranu uhasit žízeň. Vše shora sledují obrovské počty a různí ptáci a my si musíme hlídat své věci, protože drzé opice a paviáni jsou po všech našich věcech.

Samozřejmě jezdíme i na safari. Na výběr máme ranní, večerní nebo celodenní safari. Vybíráme si ráno. V 6 hodin se shromažďujeme v Land Roveru předělaném na safari auto, abychom vjeli do parku s námi osmi. Ukazuje se, že nejsme jediní. Safari náklaďáky stojí fronty u vchodu, protože každý musí ještě zaplatit parkovné osobně.

Dává to méně zvláštní pocit. Konečně můžeme přejít most a ocitnout se v parku, kde hledáme lvy, žirafy, leopardy, zebry a slony.

Na začátku jedeme v kruzích po velkém bludišti cest. Vidíme málo zvěře, ale mnoho „spolu“ safari trucků, kteří všichni hledají to samé.

Později rozšiřujeme oblast hledání a narazíme na slona. Můžeme ho pozorovat zblízka. Pak vidíme další stádo zeber a najednou se objeví dlouhý krk žirafy. Během prohlídky vidíme několik ptáků, včetně typického „německého ptáka“.

Safari zakončíme společným šálkem kávy.

Zambie, naše závěry

Měli jsme skvělý čas během přistání v Zambii. Je samozřejmě zřejmé, že provádíme srovnání s předchozími zeměmi, které jsme navštívili, především v západní Africe.

Zambie je z hlediska rozvoje opravdu jiná země. Země je v mnoha oblastech „bohatší“. Je to hlavní turistická atrakce s Viktoriinými vodopády. Fantastické k návštěvě je ale také řada národních parků. Divoká zvěř je hojná, a to i mimo parky.

Noc jsme strávili v mnoha kempech v Zambii – částečně z nutnosti. A pak už jen zaplatíte 10 až 15 dolarů za osobu a noc. Pokud vše půjde dobře, budete mít k dispozici bazén.

Ano, co jiného mohu říci... lidé jsou přátelští, vidíte mnohem více bílých lidí. Bílí lidé často pocházejí ze Zimbabwe nebo Jižní Afriky a vlastní firmy nebo mají lepší práci.

Zambie, určitě bychom tam mohli jet znovu!

Cestujte unaveně

Všechno to cestování vás unavuje. Zpracování tisíců zobrazení spotřebovává energii.

Rozhodneme se proto strávit část prosince a Vánoc v lodge nedaleko hlavního města Lusaka.

Lóže jménem LUKASA (https://www.lukasa.info/) vlastní a spravuje holandský pár, kde jsme se několik týdnů cítili jako doma. Krásné koupaliště ve fantastickém prostředí, s uvolněnými, přátelskými lidmi kolem nás, zajišťuje, že můžeme začít rok 2024 plně odpočatí.